Církevní stavby

Kostel Požehnané Panny Marie a zbytky Pavlínského kláštera

V blízkosti novovinodolského přístavu na poloostrově Glavica lze spatřit zbytky kláštera mnichů řádu sv. Pavla poustevníka, známých pod názvem „pavlíni", které lidé nazývali „bílými mnichy", protože jejich roucho bylo z bílého plátna.

U kláštera se nacházel kostel Požehnané Panny Marie na Ospi. Tato oblast se v pozemkových knihách nazývá Osap. Dochovalo se málo psaných dokumentů o historii kostela a kláštera, jisté je, že jejich stavba byla určitě vázána na knížata z rodu Frankopanů, zejména na knížete Martina. Tento vládce dne 10. prosince 1446 potvrdil vůli Mihovila Župana, kterou jmenovaný přenechává své majetky kostelu Požehnané Panny Marie, a tak je tento dokument přesvědčivým důkazem, že kostel existoval už v roce 1446.

Klášter měl vlastní přístav (dnes zasypaná část), kterou obyvatelé nazývali „přístav mnichů".

V místě bývalého kláštera a kostela se vytvořil městský hřbitov, který se používá dodnes.

San Marino – Ostrůvek, kostelíka tunera

Zhruba 205 metrů od pobřeží a pláží se uhnízdil před Novým Vinodolským ostrůvek San Marino.

Dříve ostrůvek sloužil rybářům při lovu tuňáků, dnes na něm zůstal jen gotický kostelík zasvěcený sv. Marinovi, po kterém se celý ostrůvek jmenuje. Pravděpodobně byla kaple postavena na základech dřívějšího většího starochorvatského kostela, základy byly objeveny při průzkumu kostelíka sv. Marina.

Na kamenném nápisu ze 3. nebo 4. století, který byl na ostrůvku objeven, se uvádí jméno římské císařovny Heleny.

Na ostrůvku je dnes jedna z posledních zachovaných tuner v oblasti. Jedná se o vysoké dřevěné schody, ze kterých bylo dobře vidět na mořskou hladinu, aby se včas zpozorovalo hejno tuňáků (odtud i název „tunera" – tuna = tuňák), na jejichž lovu se poté podílela celá osada.

Kostelík Svaté trojice,

postaven na konci 15. století, je gotickou stavbou s klenutým stropem.Nachází se v ulici Svaté Trojice nad městským přístavem. V kostele je k vidění muzejní sbírka duchovních předmětů. Mezi cennými exponáty je třeba vyzdvihnout zejména první novovinodolský breviář z roku 1459, novovinodolský misál z roku 1474 a druhý novovinodolský breviář z roku 1494.

Podle tvrzení profesorky Radmily Matejčić kostelík spadá do kategorie městských kaplí, zatímco ostatní, jako např. kaplička sv. Jana na Krasi, sv. Mikuláše na Bribirské obale, sv. Lucie ve vnitrozemí, sv. Kosmy a Damiána nad Velikým polem, spadají do kategorie příměstských nebo venkovských kaplí.

Katedrála sv. Filipa a Jakuba a kostelík sv. Fabiana a Sebastiana

Nad historickou částí Nového Vinodolského, na vrcholu skály, která se příkře spouští k moři, se vypíná 36 metrů vysoká zvonice a Katedrála sv. Filipa a Jakuba.Kostel měl až do období 1909-1911 zvonici na střeše kostela, v těchto letech byla ale postavena nová samostatná zvonice a ta na střeše byla zbourána. V místě dnešní zvonice byla v roce 1551 postavena kaple sv. Fabiana a Sebastiana, kterou, jak praví pověst, obyvatelé postavili během 24 hodin, aby se ochránili před morem, který si v té době v této oblasti opakovaně vybíral svou krutou daň.

Neexistují záznamy, kdy byla postavena katedrála.

Na venkovní straně západní zdi katedrály je vytesaný rok 1520. Předpokládá se, že je to rok obnovy nebo dostavby, protože se ví, že v době sepsání Vinodolského zákoníku (1288) už v Novém Vinodolském kostel byl.

Katedrála byla postavena jako bazilika se třemi loděmi.

V katedrále jsou dochovány dřevěné vyřezávané chórové lavice z druhé poloviny 17. století, vrcholné dílo dřevořezbářského mistrovství posledního období vlády Frankopanských knížat.